Moje-Bohnice.cz

Rozhodnutí o vzniku Ústavu pro choromyslné v Bohnicích u Prahy padlo 12. listopadu 1903. K jeho výstavbě byl vybrán bývalý bohnický velkostatek, přilehlé objekty, polnosti i část Čimického háje o celkové rozloze 303 hektarů. Již v červenci roku 1904 přišli na místo první pacienti z pražského ústavu, kteří pomáhali při výstavbě. Stavba ústavu byla zahájena roku 1906 na ploše 64 hektarů a postupně byl postaven největší areál tohoto druhu na našem území a spolu s podobným zařízením ve Vídni i na území Rakouska-Uherska. Mnohé budovy byly stavěny podle architektonických návrhů Václava Roštlapila. V roce 1909 zde pracovalo již asi 300 nemocných. Dne 28. dubna 1909 byl nově vznikající ústav prohlášen za samostatný a byl nazván Královský český zemský ústav pro choromyslné v Bohnicích.

Pacienti byli do ústavu posíláni z jiných ústavů a první pacient z terénu se m přišel teprve v roce 1910. Do roku 1912 zde bylo postaveno 28 secesních léčebných pavilonů s 1.774 lůžky a v krátké době také mnohé další, převážně provozní objekty jako administrativní budova, obytné budovy pro zaměstnance, dílny, elektrárna, kostel sv. Václava, kotelna, kuchyně, prádelna, sklady, čerpací stanice pro užitkovou vodu, zemědělský statek, vodojemy a západně od areálu také ústavní hřbitov s místy pro 4.100 zemřelých. Vznikl tak největší ústav tohoto druhu na našem území. Prvním ředitelem ústavu se stal MUDr. Jan Hraše, kterého roku 1913 vystřídal MUDr Bohuslav Hellich. Pracovní podmínky zde byly nelítostné a tak byl za účelem rozptýlení založen roku 1914 ústavní hudební sbor. Počet lůžek sice nenarůstal, ale přesto zde roku 1913 bylo již 1.893 pacientů a v roce 1916 dokonce 2.186. Ke konci 1. světové války však byly některé pavilony využívány jako vojenský lazaret, takže počet pacientů ústavu klesl na 810. V roce 1919 se ředitelem ústavu stal MUDr. Antonín Růžička.

Roku 1920 se ředitelem léčebny stal MUDr. Dominik Wallenfels a MUDr. Rudolf Smejkal. V letech 1920 – 1924 bylo postaveno 10 obytných domů pro zaměstnance. Do roku 1924 bylo na jihozápadě areálu postaveno dalších 8 pavilonů s 212 lůžky. Ústav tehdy nabízel místo pro 1.986 pacientů, o které se staralo 930 zaměstnanců. Roku 1926 přešel zemědělský statek pod zemský správní výbor, ale jeho provoz i nadále zajišťovali pacienti ústavu. Od roku 1927 byl ředitelem ústavu MUDr. Josef Pavlíček.

V roce 1932 bylo uvedeno do provozu ústavní divadlo. Roku 1935 se ředitelem ústavu stal MUDr. Miloslav Seifert. V roce 1938 bylo v ústavu 2.567 pacientů, což byl nejvyšší počet nemocných v historii. Příchod 2. světové války však chod ústavu ochromil. Od roku 1939 byl ředitelem ústavu němec MUDr. Heinitz.

Od roku 1941 ústav vedl MUDr. František Khun. Jako fiktivní nemocní zde byli schováváni občané s protinacistickou činností. V červenci 1942 se správcem ústavu stal Johann Jurka, který zde prosazoval zájmy říšské správy. V září roku 1942 byli odhaleni zaměstnanci, kteří pomáhali odbojářům a někteří z nich počátkem dalšího roku zahynuli v koncentračním táboře v Osvětimi. V dubnu 1943 přišlo do bohnického ústavu na 300 pacientů z bombardovaného ústavu v Dobřanech a v srpnu další nemocní z Havíčkova, tehdy Německého Brodu. Do třech pavilonů bylo přemístěno tuberkulózní oddělení z nemocnice na Bulovce, do dvou pak Výmolův ústav pro hluchoněmé. Zhoršovalo se zásobování potravinami, ubývalo léků. Ředitelem zde tehdy byl MUDr. Jan Hubka. Po skončení 2. světové války byli přijímáni noví zaměstnanci a byla zvyšována jejich kvalifikace ve speciálních kurzech. Dne 1. července 1947 byl ustanoven nový název Zemský ústav pro duševně a nervově choré v Praze VIII – Bohnicích. V únoru 1948 přešel ústav pod správu hlavního města Prahy. Ústav byl přejmenován na Státní léčebnu psychiatrickou v Praze 8 – Bohnicích. Novým ředitelem se stal MUDr. Alois Plískal. Roku 1949 zde stálo 36 pavilonů, 44 obytných budov a 46 pomocných budov. V letech 1949 – 1952 zde byla zřízena pobočka vyšší školy sociálně zdravotní.

Dne 19. prosince 1950 bylo vydáno rozhodnutí o zrušení ústavu a jeho přeměnu na kasárna protivzdušné obrany. V roce 1951 byl tedy pozastaven příjem pacientů. Nakonec však bylo rozhodnuto o ponechání 1.000 lůžek v 17 pavilonech, ale mnozí stávající pacienti i personál museli odejít. Přesto však pacienti museli přespávat i na matracích položených přímo na zemi. Zbylé prostory včetně provozních budov byly zabrány vojenskou správou a léčebna si musela narychlo zajistit svůj chod. Byl dokonce odsvěcen i kostel sv. Václava, ze kterého se stalo skladiště. Léčebné metody se však zlepšovaly. Od roku 1952 měl ústav na dalších téměř 20 let nového ředitele. Byl jím MUDr. Karel Dobíšek. V roce 1955 zde byla zřízena psychiatrická katedra. Roku 1956 došlo k navrácení části zabraných prostor ústavu a do března 1957 se většina provozu vrátila do svých objektů a postupně proběhla rekonstrukce devíti pavilonů. V roce 1957 se součástí ústavu stal ošetřovací ústav z Nového Města, takže na konci tohoto roku měla léčebna 1.330 lůžek, na které však připadalo 1.490 pacientů. K 1. únoru 1958 došlo k obnovení provozu centrální kuchyně. Došlo k rozčlenění ústavu na různá oddělení. V 50. letech také léčebna obstarala pro rekreaci zaměstnanců objekt v Horním Maxově v Jizerských horách

V roce 1960 se ústav stal součástí Ústavu národního zdraví Národního výboru hlavního města Prahy. Od 1. ledna 1961 fungoval ve dvou pavilonech Výzkumný ústav psychiatrický. K 1. listopadu předal ústav svůj ústavní hřbitov do správy Pohřební službě hlavního města Prahy, který zde pak již nepohřbíval a nechal hřbitov pustnout. K 1. listopadu 1964 byl ústavu navrácen poslední pavilon č. 34. Průběžně probíhaly rekonstrukce pavilonů, které však bylo vždy potřeba vyklidit a uložit pacienty jinam. Byl nedostatek odborných pracovníků i kvalitních léků. V roce 1968 odešlo několik zaměstnanců do emigrace.

V 70. letech probíhala výstavba panelového sídliště, což umožnilo připojení léčebny na veřejný vodovod. Postupné rekonstrukce se dočkalo několik provozních budov. Až do roku 1971 byl ředitelem léčebny MUDr. Karel Dobíšek a v tomto roce převzala funkci MUDr. Libuše Dobiášová, CSc. V roce 1972 bylo v léčebně 1.720 lůžek, 11 hlavních oddělení a několik vedlejších, jako neurologické, rentgenologické či stomatologické.

Roku 1986 bylo v pavilonu č. 7 zřízeno sexuologické oddělení, pavilon č. 35 přizpůsoben pro pacienti léčící se ze závislosti na alkoholu. Ředitelem léčebny se v tomto roce stal MUDr. Otakar Boháč. V roce 1988 se z obytné vily č. 90 stalo příjmové oddělení. V roce 1989 byla léčebna napojena na teplovod.

V roce 1990 s novým ředitelem stal MUDr. Zdeněk Bašný. Léčebna se dostala do správy Ministerstva zdravotnictví, její provoz byl financován státem a všechny její příjmy mimo přidělených musely být odvedeny do státního rozpočtu. Až roku 1991 opustila vojenská správa poslední pavilon č. 36 a tím byla léčebně navrácena i poslední budova. Léčebna získala zpět i statek, kde postupně začala provozovat různé terapie. V březnu roku 1991 zahájilo v léčebně činnost také Centrum krizové intervence a od září tohoto roku funguje Divadlo za plotem. V areálu léčebny se začaly konat rozličné kulturní akce, z nichž nejznámější je jarní dvoudenní festival Mezi ploty a podzimní jednodenní Babí léto. V letech 1991 – 1992 také proběhla rekonstrukce kostela sv. Václava. Od 1. ledna 1992 byl část provozu léčebny financován zdravotními pojišťovnami a léčebna se stala příspěvkovou organizací. V léčebně vznikl soukromý hospic, jeden z obytných domů obsadila nadace Naše dítě. Dne 11. února 1993 byl slavnostně vysvěcen kostel sv. Václava. V roce 1997 přenechalo Ministerstvo spravedlnosti léčebně pavilon č. 17. V lednu 1999 byla v zadní části v bývalé zaměstnanecké jídelně otevřena tělocvična, 15. dubna 1999 byl ustanoven název Psychiatrická léčebna Bohnice a v červnu v zimní zahradě Klub V. kolona. V průběhu 90. let však také v rámci úsporných opatření léčebna přestala provozovat některé provozní služby a začala využívat dodavatele – jedná se například o prádelnu či zajištění stravování.

V roce 2000 byl u pavilonu č. 22 vybudován sportovní areál a roku 2002 proběhla rekonstrukce podnikové chaty v Horním Maxově. Od roku 2005 řídil léčebnu MUDr. Ivan David a po něm převzal funkci v roce 2008 MUDr. Martin Hollý.